Z deníčku pokročilého průvodce: Proč se nám to podělalo?

Jestli existuje nějaký předmět, který obcházím velkým obloukem, pak je to fyzika. Tuny vzorečků a konstant bez přesahu do reálného života ve mně zanechaly pachuť čehosi nudného a veskrze nepraktického. Doma s dětmi sice občas zalistujeme knihou jednoduchých fyzikálních pokusů, abychom si vyzkoušeli pár experimentů v praxi, nicméně téměř pokaždé pokus – byť sebeprimitivnější – z neznámých důvodů selže. Děti od té doby vyplňují společný volný čas spíše deskovkou.

Nejinak tomu bylo v galaktice fyzikálních pokusů. Teorie diametrálně odlišná od praktického ověření. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když byly děti z opakovaných selhání nadšené. Třeba taková výroba elektřiny z citronů. Vzal jsem, přesně podle návodu, citron, do jedné strany dal cínový hřebík, do druhé měděnou minci – a zapojil do tohoto obvodu žárovku. Nic. Po chvíli bádání jsme zjistili, že desetikoruny už se vůbec nevyrábí z mědi, citron generuje méně než volt a na rozsvícení jedné žárovky bychom těch citronů potřebovali více než 200. A co teprve výroba statické elektřiny pomocí svetru a plastového hřebenu? Jak je možné, že pokus, který nemůže nevyjít, selhává a elektroskop nelze sestrojit? Vlhkost vzduchu? Nedostatečné tření? Nevhodný materiál hřebenu a svetru?

A tak jsme bádali stejně, jako kdysi bádali osvícenští vědci – metodou pokusu a omylu. Pokud něco nefungovalo jak mělo, zjistili jsme, proč to nefungovalo. Téměř vždy to mělo fyzikální vysvětlení. Ano, i fyzika může být zábavná!

Z deníčku pokročilého průvodce: Zlepšuje se to!

 

Při pohledu na současné školství lidé obvykle nejásají. Mzdy jsou podle studie na serveru statista.com na chvostu průměru zemí EU, obor sráží nízká společenská prestiž učitelů, bojujeme s konzervativním prostředím, systém trpí nedostatečnými investicemi. Nicméně tu a tam zjistíme, že nic není tak černé, jak by se mohlo zdát. Příkladem budiž generace studentů pedagogiky, která aktuálně studuje na vysokých školách.

Od dob mých vlastních státnic totiž systém vzdělání budoucích učitelů prodělal změny, o nichž jsem vůbec netušil. Zatímco já studoval v ještě stále konzervativním prostředí, kdy moderní metody byly zmíněny jen jako okrajová bizarnost a většina spolužáků jako motivaci studovat učitelství uvedla toliko „mít magistra, ať mám větší šanci na trhu práce“, kolega praktikant z Ostravské univerzity mě nedávno vyvedl z omylu. Dnešní studenti oboru čeština-dějepis jsou mnohem aktivnější a moderní metody jsou pro ně stejným denním chlebem, jako před třiceti lety okraje sešitů pro naši třídní.

A tak v hodinách praxe vyjeveně koukám na to, jak si děti prostředního trojročí osvojují problematiku online komunikace, multimediální formou se dozvídají o řetězových e-mailech, hravě tvoří a vše propojují s prevencí sociálně patologických jevů. Deváťáci srovnávají literární texty různých epoch, pracují ve Vennově diagramu, propojují češtinu-dějepis… a to všechno v rámci skvěle připravené hodiny obsahující jasně měřitelný cíl a prohlubující konkrétní kompetenci.

Držím v ruce pracovní list, s nimiž jsme se ještě před deseti lety mohli setkat maximálně na webovkách Moderních metod nebo Jednoho světa, zatímco dneska jsou učitelé natolik didakticky vybaveni, že si takové pracovní listy vytvoří sami a lépe. Nemohu mluvit za jiné obory, ale věřím, že podobný trend se netýká jen humanitních předmětů. Školství se odráží ode dna!

6 tipů, jak vyhrát výběrko na průvodce Scioškoly

Zaměstnanecká fluktuace je v dnešní době běžný jev a nevyhýbá se ani Scioškolám. Jak zaujmout personalisty, pokud se chcete stát členem sciotýmu? Zde je pár tajných tipů, jak si prostřednictvím životopisu a motivačního dopisu otevřít dveře do světa svobodného vzdělávání.

1) Zapomeňte na klišé

Jste nezávislí, připůsobiví, flexibilní a máte tah na branku? Byli byste dobrou posilou týmu? Tak na tyto věty rovnou zapomeňte. Objevují se v téměř každém životopisu a o uchazeči neřeknou vůbec nic, nehledě na to, že taková informace ani neuvízne v paměti. Pokud chcete mermomocí podat informaci o vaší nezávislosti nebo tahu na branku, buďte konkrétní a uveďte třeba nějakou situaci, v níž jste tyto vlastnosti využili. I kdybyste měli vyprávět o mikině, v níž jste přišli na předávání státních vyznamenání.

2) Bizarnost nevadí

Jste v okolí známí svými podivnými koníčky? Rodina vás považuje za exota a černou ovci? Pak jste na správné adrese. Veškeré tyto obskurnosti můžete zúročit během projektových hodin a v mezipředmětových vazbách. Sbíráte etikety od pivních lahví? Pracovali jste v pohřebnictví nebo pornoprůmslu? Chodíte se v lednu koupat do rybníka? Provozujete hororovou únikovku? Všechno z toho je v pohodě, protože po nástupu do Scia zjistíte, že vaše úroveň exotství je v kontextu nových kolegů a kolegyň slabý čajíček.

3) Ezo je in

Přestože se Scio zaklíná vědeckým přístupem, stává se nakonec útočištěm biomatek, veganů, buddhistů, antivax bylinkářek, lidí, co nepoužívají boty a prodýchávačů čaker. Na druhou stranu, takový tým má velmi příjemné a respektující klima. Nikdo vás třeba neodsoudí za to, že jste ateista nebo jezdíte autem.

4) Sociální aktivismus výhodou

Pokud ve svém volném čase blokujete svým tělem rypadla hnědouhelných dolů, kritizujete neoliberalismus formou rozdávání prošlého jídla bezdomovcům, pořádáte kampaně proti kácení brazilských pralesů a organizujete besedy o nepodmíněném základním příjmu, jste pro Scioškolu jako stvořený. Zároveň u toho můžete být voličem ODS a nikdo se nad tím nebude pozastavovat.

5) Pro Scio máte důvod

„Výběrko na marketéra mi nevyšlo a tady čtu, že nepožadujete vysokou školu,“ byla věta, která zabila šance nejednoho uchazeče o práci ve Scioškole. Při výběrku byste měli působit dojmem, že máte pro vaši volbu i jiný důvod, než platit složenky. Kdo se tu hlásí se záměrem, že si odučí a má padla, hrozí mu brzký syndrom vyhoření.

6) Autenticitou nic nezkazíte

Býváte-li před lidmi nervózní, buďte nervózní. Mluvte o své nervozitě a přijímejte ji. Práskněte na sebe, že si koušete nehty a blbě dotahujete věci v deadlinu. Přiznat slabé stránky není projev nekompetentnosti, ale upřímnosti. Čím víc na sebe prozradíte, tím lépe pak společně zaměříte vaši týmovou pozici tak, abyste byli s ostatními kolegy kompatibilní.

P.S. A kdyby něco, lyžujete. Pokud nelyžujete, tak jezdíte na snowboardu. A pokud ani to, milujete sáňkování!

 

Z deníčku pokročilého průvodce: Když se projekt povede

Projektová výuka bývá na Scioškole vždy jeden velký otazník (ostatně, co není…). 

V případě projektů ovšem sázíme na kreativitu dětí a poloautonomní charakter hodin motivuje děti pracovat zcela po svém. Někdy toho děti využijí, jindy se spíše drží při zemi a vyžadují jasné instrukce.

Když jsem zadával do nabídky témat Ukrajinu a Bělorusko, předpokládal jsem, že si jej vyberou spíše ti starší a budeme pracovat diskusní formou v rámci dějepisných a občankářských výstupů RVP. Věková paleta však byla velmi široká, takže jsem zvolil poměrně osvědčenou metodu: vypsal jsem seznam dílčích témat, z nichž si lze vybírat. Kdo chce téma vlastní, může jej navrhnout. Metoda zpracování byla zcela volná. S radostí jsem pak mohl sledovat, že těch, kteří během práce prokrastinují a spíše hledají příležitost k brouzdání na internetu, stále klesá. Naopak prezentační dovednosti dětí jdou výrazně nahoru.

Poslední čtvrtek v měsíci jsme měli den prezentací. A o zajímavé informace nebyla nouze. Inu, posuďte sami. Jedna z žaček natočila videoreport z přípravy tradičních běloruských bramboráků. Jiné z dětí popisovalo přípravu boršče, a to poutavou přednáškou s vytištěnými fotografiemi. Viděli jsme prezentaci o ukrajinských a běloruských památkách UNESCO, jako zpětná vazba posloužil kvíz v aplikaci Kahoot. Kluk libující si v historii zpracoval téma Oranžové revoluce v roce 2004. O své emigraci z Běloruska do Česka v roce 1998 nám přes google meet popovídal básník Max Ščur. Pomocí seriálu Černobyl jsme si objasnili, co se stalo u Pripjati v roce 1986.

Téma, které by možná na klasické škole intuitivně pojali frontálním výkladem, jsme zpracovali tak, že jsme pomocí pestrých metod vtáhli do diskuse děti různých ročníků. A takové hodiny jsou velkou motivací do dalších projektů. Proč by tohle nešlo v hodinách občanky či dějepisu na běžných školách?

Z deníčku pokročilého průvodce: Noví kolegové jako inspirace

Když jsem před lety nastupoval coby začínající průvodce, co do kreativity během měsíčních témat a zájmovek jsem se držel zkrátka. Můj první projekt byl, tuším, Létání v literatuře, kdy jsem v rámci čtenářské dílny představil Bradburyho či Verna a bláhově si myslel, že v Summerhillu by teď obdivně kývali hlavou.

Přitom zpočátku byly mé hodiny ryzím frontálem převlečeným do alternativního kabátu. Hodiny byly sice obohaceny o metodu řízené diskuse, hlubší bádání ovšem chybělo a o svobodě forem nemůže být ani řeč.

To noví kolegové a kolegyně, to je jiná liga. Fungování ScioŠkol, obsah ScioKompetencí a metody práce přijali za své velmi rychle a hned zkraje školního roku nabídla měsíční témata takovou paletu kreativních činností, až přecházel zrak. Je libo vydat se po stopách ztracených frýdeckomísteckých sousedů? Anebo si přes Google Meet popovídat s Čechy žijícími ve Španělsku či Řecku? Noví kolegové zkrátka plně využili variabilitu metod a možnosti čtvrtečních exkurzí k tomu, aby do své práce vložili celé své srdce. A tím nesmírně inspirují i nás, služebně starší.

Děkuji vám za to, přátelé!

Z deníčku pokročilého průvodce: Jak se u nás dělá výběrko?

„Tak. A tady ta vaše demokracie končí. Ředitelka prostě vybere nového průvodce a hotovo,“ řekla mi nedávno žena, když jsem se jí zmínil o personálních změnách v našem průvodcovském týmu. Ano, je pravda, že při výběru nových kolegů nesedíme v kruhu a nehlasujeme o každém životopisu. Ale za nedemokratický bych proces výběrového řízení nepovažoval.

Jak to tedy u nás funguje? V prvé řadě je třeba vyřadit životopisy, které neodpovídají požadavkům v inzerátu. Přestože tuto práci dělá vedení školy, nikde není psáno, že se toho nemůže ujmout zároveň i někdo z průvodců. Ale proč by to dělal? Tady moc není o čem debatovat. Když hledáme někoho humanitně zaměřeného, nepomůže nám matematik. Chceme-li někoho na druhý stupeň, je nám k ničemu kandidát, který má zájem pouze o družinu. A tak dále.

Nad užším výběrem relevantních kandidátů už se vede diskuse. Společně pak vybereme několik těch, které pozveme k ústnímu pohovoru. Vzhledem k tomu, že pohovory jsou nyní online, zpravidla se k výběrku připojí i někteří průvodci a položí kandidátovi či kandidátce svůj vlastní dotaz, pokud se chtějí doptat na něco, co nezaznělo (Štěpánka a Lukáš by mohli vyprávět). No a samozřejmě chceme vidět průvodce při práci s dětmi, i toho se mohou průvodci zúčastnit, mají-li čas a chuť. Výsledné rozhodnutí pak vedení konzultuje s průvodci.

Nyní se vraťme k představě, že výběrové řízení probíhá prostřednictvím povinného všeobecného pléna a zjistíme, co podstatného tomu chybí. Tím prvkem je dobrovolnost. Jakmile totiž někoho donutíte rozhodovat o záležitostech, v nichž se necítí osobně zaangažován, jeho hlasování přestane být odpovědné. Průvodce nemusí mít čas ani chuť studovat všechny životopisy a bude prostě zvedat ruce nahodile. Z demokratického rozhodování se tak lehce může stát nenáviděná schůze okresního výboru, kde mají účastníci jedinou motivaci – mít to rychle za sebou.

Škola, do níž se těší děti i průvodci. Jak to chodí ve frýdecké ScioŠkole?

Přetiskujeme rozhovor, který s naší školou udělala redakce Deníku. Fakt se moc povedl a věříme, že na vás bude působit stejně inspirativně a pozitivně, jako na nás.

 Základní ScioŠkola ve Frýdku-Místku děti učí, jak vzít zodpovědnost za svou budoucnost do vlastních rukou. Známky tady neexistují, místo nich se žáci hodnotí sami a dostávají zpětnou vazbu od průvodců, jak se tady říká učitelům. Výsledkem je, že děti chodí do školy rády. Ředitelkou  ScioŠkoly je Darina Klimparová.

Vojta je zvídavý kluk, neustále se nás ptá a prahne po odpovědích na své otázky, jak věci fungují. Do školy se těší, protože si myslí, že se dále bude dozvídat odpovědi na své dotazy třeba z fyziky a chemie, které ho zajímají.  Rád si s námi čte a ve volných chvílích si jen tak počítáme. Pak jsou ale oblasti, které ho zajímají méně a potřebuje v nich větší podporu a trpělivost od učitele.

Darino, proč je pro Vás tak důležité, aby se děti učily vlastním tempem a místo známek byly hodnoceny slovně?
Chci, aby se děti mohly učit tempem, které je jim vlastní, protože pak mohou častěji zažívat úspěch, který dále podporuje jejich motivaci k učení. Pro děti, které nezažívají úspěch nebo se učí něco, co je vůbec nezajímá, je učení mučení. Ráda bych, aby se naše děti učily rády stále. Díky respektujícímu slovnímu hodnocení dostávají děti konkrétní zpětnou vazbu, která jim říká, na čem potřebují zapracovat, ale nestanovujeme nedosažitelné nebo naopak málo ambiciózní cíle. Hodnocení i nastavování cílů u nás děláme společně s dětmi, které se tak samy učí zhodnotit své chování i učení a realisticky si naplánovat přiměřené cíle svého rozvoje. Pro mě je také extrémně důležité stavět na jejich silných stránkách, které primárně rozvíjíme i nad rámec obvyklých znalostí a dovedností. Ty slabší jim pomáháme dostat na takovou úroveň, aby mohly v životě úspěšně obstát.

Jak to tedy vypadá u vás v první třídě?
Ve ScioŠkole ve Frýdku-Místku máme výuku v trojročích. Nejmladší děti jsou tedy společně ve skupině 1. - 3. ročník. Když přijdete k nám do třídy, uvidíte, že skupinka dvou pracuje na pomůcce, skupinka tří si vyplňuje něco v písance, jedno dítě něco kreslí. A u toho všeho je kupodivu klid, protože děti dělají to, co je v tu chvíli zajímá a baví. Mají k tomu vytvořený prostor. Samozřejmě ale mají také určitý plán toho, co musejí za den nebo za týden udělat, a co si zrovna chtějí plnit, to si plní. Děti mají možnost organizovat si především svůj čas učení, volit si témata i způsob práce.

Pravidla školy tvoří děti

Není to anarchie? Určitě jste se za ta léta setkala s názorem, jak se děti mohou v takovém prostředí něco naučit.
To může říci jenom ten, kdo se u nás nebyl nikdy podívat. Anarchie u nás opravdu nevládne, naopak vedeme děti k plné zodpovědnosti za to, co dělají. Nazvala bych to přímou demokracií. U nás jsou jasně daná pravidla, která vždy vznikají na shromáždění školy, kde děti i dospělí mají každý svůj hlas. Odhlasujeme si taková pravidla, aby se nám společně příjemně fungovalo, ale aby nebyla zbytečně omezující. Děti i dospělí jsou tak mnohem angažovanější pravidla dodržovat, ale také na jejich dodržování u ostatních dohlížet. Z pravidel bych pro příklad uvedla Respekt k sobě, ostatním i věcem. Svoboda je tedy jednoznačně spojena se zodpovědností a děti mají takovou zodpovědnost, jakou jsou schopny zvládnout. Častěji než slovo svoboda proto u nás uslyšíte slovo zodpovědnost.

O ScioŠkole Frýdek-Místek se můžete dozvědět více na webu školy nebo přímo na dni otevřených dveří, který se bude konat online 23. února od 16:30 na této adrese: https://meet.google.com/kzc-safh-cou
 

Můžete uvést nějaké konkrétní pravidlo, na kterém se podílejí děti?
Dlouho jsme řešili téma používání mobilních telefonů. Když ScioŠkola vznikla, rozhodli jsme se, že naše škola bude bezmobilová, dokud děti pravidlo nebudou chtít změnit.  Občas se stalo, že si někdo stěžoval, že nemůže mobil používat. Na to se mu dostávalo odpovědi, že může navrhnout změnu tohoto pravidla na shromáždění. Na konci 2. roku našeho fungování přišel první dětský návrh na změnu. Byl poměrně nekonkrétní a na základě doplňujících dotazů na shromáždění jsme přišli na to, že takto pravidlo nemůže fungovat. Navrhující skupina dostala doporučení na dopracování pravidla. Dopracovaný návrh přinesly děti po letních prázdninách a možná se budete divit, ale odhlasovali jsme si pouhých 15 minut denně z 30 minut svačinové přestávky na dobu 1 měsíce. Po měsíci jsme společně vyhodnotili, jak pravidlo funguje, a navrhli dodatečné úpravy.

To vypadá jako dlouhodobá práce.
Ano, ale rozhodně se vyplatí. My dospělí se vždy ptáme, co se tím děti učí. A u nastavování pravidel si odpovídáme, že se děti učí, že pravidla je třeba dodržovat, že pokud nevyhovují, tak se mohou vlastní aktivitou změnit, ale že je těžké nové pravidlo navrhnout z první doby tak, aby vyhovovalo všem, a proto je důležité ho průběžně vyhodnocovat.

A opravdu všechny děti pravidla dodržují?
Většina ano, ale najdou se děti, kterým nějaké pravidlo dělá problém. Myslíme si, že kvůli tomu není nutné pravidla všem dětem zpřísňovat, ale pomoci těm několika dětem, pro které je pravidlo těžké, naučit se ho dodržovat. S těmi pak pracujeme individuálně, vše si spolu zreflektujeme a nastavujeme si drobné krůčky, které dítě zvládne a které postupně vedou k tomu, aby se dítě naučilo s pravidlem fungovat.

Encyklopedické znalosti nebo škola pro život?

A co názor člověka, že se v takové škole děti nemohou nic naučit?
Záleží, co chcete, aby se dítě naučilo. Pokud rodič očekává, že se u nás dítě má naučit tvrdé encyklopedické znalosti, které se v životě hodí hlavně do vědomostních soutěží typu AZ kvíz, pak bych takovému rodiči dala za pravdu. Takovou formu učení u nás opravdu nenajdete.

Ale pokud se na učení podíváme z jiné stránky?
My učíme děti věci důležité pro život, ne pro přijímačky, vedeme děti k tomu, aby uměly naučené věci v životě používat. Chceme, aby se naučily se učit, aby poznaly svoje strategie učení, aby poznaly samy sebe. Budoucnost je plná změn, jisté je jen, že se naše děti budou muset učit pořád něco nového, a proto je důležité, aby znaly svoje vlastní nástroje, jak do toho jít a mohly být v učení efektivní. Zaměřujeme se tedy nejen na znalosti, ale i na kompetence. Znalost je součást.

Co to znamená kompetence ve vzdělávání?
Kompetence má několik složek – znalost, dovednost a postoj. Když to uvedu na příkladu čtení, tak postoj znamená, že čtení považuji za důležitou dovednost, bez které se neobejdu (nebo mám čtení vyloženě ráda), znalost, že opravdu text dokáži přečíst a dovednost, že informacím z textu rozumím a umím je dál použít – tedy tzv. čtení s porozuměním. V tu chvíli jsem ve čtení kompetentní.
Ve školách se často soustředíme pouze na znalosti, jež jsou dnes dostupné všude, ale neumíme je uplatnit do dalšího života. U nás se zaměřujeme na daleko širší oblast lidského učení a rozhodně se to nedá srovnávat se státní školou, to je jako kdybyste srovnávali hrušky a rajčata.

A jak u vás vypadá výuka předmětů typu přírodopis, zeměpis, chemie, fyzika nebo dějepis?
Tak to je na dlouhé vyprávění. Zkráceně se dá říci, že máme dvouhodinovku týdně, kde se věnujeme všeobecnému přehledu a tomu, aby se všechny děti dozvěděly základní informace, jak to po nás požaduje i ministerstvo školství. Většinu času ale věnujeme mezipředmětovým projektům, kdy si děti volí ze 3 měsíčních témat dle svých zájmů a těm se celý měsíc věnují. Na další měsíc si pak volí téma nové. Tato témata spojují výuku několika předmětů dohromady, zaměřují se zejména na praktické využívání znalostí a dovedností, rozvoj kompetencí a rozhodně se propojují se zážitky formou výletů, exkurzí nebo besed s odborníky. Z těch aktuálních mohu uvést například téma virů, kdy se děti kromě přírodopisu věnovaly i dějepisu, zeměpisu (epidemiím, které ovlivňovaly život v minulosti), velké části českého jazyka, rozvoji IT dovedností, ale třeba i výtvarné výchově. Dětem to umožňuje specializovat se do větší hloubky ve svých zájmových oblastech při zachování všeobecného přehledu, což zároveň podporuje jejich vnitřní motivaci k učení.

Obstojí děti v životě?

A máte nějaké srovnání se státními základními školami?
Máme výsledky přijímacích zkoušek na střední školy našich deváťáků a deváťáků ze státních škol, které hovoří o tom, že v matematických znalostech jsme měli deváťáky lehce nadprůměrné a v češtině nastejno. Tak vypadá pouze ten znalostní pohled. Srovnání celých kompetencí se zatím bohužel nedělá.

Rozumím. Vaše děti nedostávají zpětnou vazbu prostřednictvím známkování. Jak tedy?
Kvalitní zpětná vazba je součástí učení, bez toho by neprobíhalo dobře. Zpětná vazba má hodnotit proces toho, jak se dítě učí, a ne to dítě samotné. Jsou stanovená jasná kritéria, jak má hotová práce vypadat. Například kritérium pro písmo zní: Písmo je čitelné, písmenka jsou rozeznatelná, slova jsou napsaná správně a obsahují diakritiku. Ve chvíli, kdy se dělá zpětná vazba, dítě si vezme svou práci a společně si kritéria projdeme. Kontrolu bereme jako součást práce, děti si po sobě práci často kontrolují a sami se hodnotí. Často také využíváme zpětnou vazbu od ostatních dětí. Funguje velmi dobře při prezentování projektů nebo i při plánování výletů. Děti se tím učí zpětnou vazbu kultivovaně dávat a přijímat ji jako inspiraci pro svůj vlastní rozvoj, co by příště mohly udělat jinak či lépe.

Jak se lidé staví k inovativnímu vzdělávání v tak malém městě jako Frýdek-Místek? Přibývá Vám školáků?
ScioŠkola ve Frýdku-Místku má za sebou silnou komunitu rodičů, a díky nim se zde opravdu otevřela. Rodiče nejenže iniciovali jednání se zřizovatelem, ale škole natolik věřili, že své děti dali na 2 roky do komunitní školy, než se nám podařilo získat akreditace ministerstva školství. Nyní jsme již regulérní zapsanou školou a komunita dětí nám postupně roste. Stále máme volná místa ve všech ročnících, ale postupně se nám škola zaplňuje a nyní máme 80 dětí. Lidé se zajímají, chodí se dívat na výuku a vidí, že škola může fungovat jinak a mít výsledky. Silné jsou pro ně zážitky, když vidí naše děti se zaujetím pracovat třeba i dobrovolně o přestávce, když tam průvodce není.

ScioŠkola v době koronaviru

Jak se Vás dotkla tato covidová doba? Fungujete online?
Ano, jako všichni fungujeme v distanční výuce. I zde uplatňujeme naše principy a stále učíme děti kompetence. Nemáme osnovy, a tak jsme poměrně flexibilní a mohli jsme i změnit to, co se s dětmi učíme. Ke klasické matematice, češtině a angličtině jsme přidali digitální technologie, videoprezentace, práci v aplikacích nebo vyhledávání informací. Zabýváme se ale i zdravým životním stylem, prevencí před nemocemi, zdravým jídlem, pohybem i psychohygienou nebo vařením či pomocí v domácnosti. Aktuální je i téma, jak zacházet s digitálními technologiemi, aby nám sloužily, ale neovládaly nás. Velkým problémem je ale sociální izolace dětí. Snažíme se jim dávat podporu formou individuálních konzultací a prostřednictvím mentorů, ale je to málo.

Jak je vaše škola financovaná? Je to pouze z kapes rodičů?
Jsme škola zapsaná v rejstříku škol a školských zařízení, takže máme nároky na čerpání dotací na dítě, to je jeden zdroj peněz, a druhý zdroj je školné od rodičů. Frýdecká ScioŠkola stojí 4900 korun na měsíc.  

Web školy: https://frydek.scioskola.cz/
Facebook školy: https://www.facebook.com/fmscioskola

Zdroj rozhovoru https://pr.denik.cz/doporucujeme/scio.html