Z deníčku začínajícího průvodce: Autonomie a respekt v praxi

Teorie je jedna věc, ale sladké plody vašeho pedagogického snažení jsou pak doslova multiplikátorem šťastného pocitu z dobrého průvodcování. Naše děti učíme, že by si své problémy měly vyřešit zejména samy mezi sebou, konzultace s průvodcem by měla následovat až v případě neúspěchu výše zmíněného kroku.

„Zkuste si ten problém vyřešit mezi sebou,“ říkal v jedné situaci Martin dvěma spolužákům ze Smrku, kteří si na chodbě vjeli do vlasů a šli se vzájemně napráskat průvodcům.

„Wtf? Tak to je teda rychle odbyl,“ pomyslel jsem si zprvu, plně ještě neznaje naši filozofii. Ovšem později jsem si všiml, že taková metoda je poměrně efektivní. Co taky čekat ve chvíli, kdy jdu žalovat na spolužáka? Že mu dá průvodce poznámku do žákovské? Nebo snad třídní důtku? A k čemu by mi to bylo dobré?

Jednoho dne ale vypukl spor mezi našimi Travňačkami a studentkami prvního ročníku zdejšího osmiletého gymnázia. Znáte to, omylem do sebe šťouchly při cestě do školy, utrousily pár vulgarismů a za chvíli už do sebe „pipiny ze soukromé školy“ a „krávy z elitního gymplu“ začaly útočit pomocí nálepek a stereotypů. Po chvíli se informace o drobných šarvátkách dostaly i k průvodcům. Pozvali jsme tedy dotyčné na pedagogickou radu, nechali si popsat problém a vyzvali k návrhu řešení. Děvčata se rozhodla společně s třídními učiteli zorganizovat na půdě Scioškoly vzájemnou schůzku. No, proč ne.

Jak to dopadlo? Děvčata se nakonec sešla mezi osmi očima, pedagogům bylo řečeno, že nejsou třeba. Tak jsme si vzájemně udělali miniexkurzi školou a navrhli dílčí spolupráci na konkrétních projektech. Holky si mezitím u čaje a sušenek povídaly a povídaly a úplně zapomněly na to, že by si vlastně měly dát po ústech. Obě strany odešly s příjemnými pocity.

Jak by se taková situace řešila v případě, že byl styčnou osobou učitel? No v prvé řadě by každá ze stran trvala na tom, aby se určil viník. Někdo toho fakáče prostě ukázal první, že jo. V druhé řadě by následoval trest, poškození přeci potřebují zažít pocit zadostiučinění. Důsledek? V lepším případě by válka tiché intenzity pokračovala, v tom horším by na sebe děvčata vzájemně počkala před školou a šarvátky by nabraly vyšší level.

Takhle jsme z konfliktu vytvořili příležitost, díky níž máme potenciální parťáky na školní výlet, exkurzi či projekt. Doporučujeme vyzkoušet!