Z deníčku začínajícího průvodce: Pozor na magic!

Galaktika Journey to the world of the board games ve mně zasela dobrý pocit z plné aplikace autonomního modelu výuky. Žáci se rozdělili na skupinky a každá skupinka bez nějakých výrazných pokynů začala pracovat na své vlastní deskové hře. Já se průběžně zapojoval do činnosti každé z nich, někde jsem pomohl uložit soubor ve správném formátu, támhle jsem zase vytiskl kartičky či nastříhal obrázky. Jenže idyla netrvala věčně.

„Ty hry bychom měli průběžně testovat, co říkáte? Ať můžeme odladit chyby a nedostatky, zjistit, jak jsou hratelné a tak,“ navrhoval jsem v rámci reflexe jedné z hodin.

„To bychom měli,“ souhlasily děti a ihned se pustily do ScioDixitu bez figurek a ScioLine s chybějícími kartičkami. Největším trhákem se ovšem stala hra Magic The Gathering. Žáci této populární karetní hře propadli celou svou duší a z Ostrého se během ledna stala herna plná swampů, vampirů, elfů, goblinů, wizardů, giantů, merfolků, knightů, dragonů či zombies. Původní radost z nové vášně (sám jsem magicu propadl až v roce 2011 na vysoké, o to však intenzivněji) brzy začala kalit pachuť z odbyté práce.

„Ehm, ještě testujete?“ ptal jsem se nejdřív opatrně, hledě na koberec posetý kartami.

„Jojo, testujeme,“ hypnoticky kývali Ostřáci, zatímco ničili kouzla counterspellem.

S blížícím se koncem projektu jsem začal být nervóznější.

„Tak podívejte. Dva balíky ještě nejsou kompletní. U dvou her chybí krabička, válí se to tu jen tak po stole. Co ten Dixit? To budete hrát bez figurek, s kusy papíru? To chcete takto prezentovat rodičům?,“ vracel jsem se ke školometskému peskování a předložil jim to do list.

„Jo, jdeme na to,“ vzaly děti nůžky do rukou, ale myšlenkově byly stále v říši Eldrainského trůnu a rytířské legie Borosu. Jen co jsem se vrátil z hudebny s vytištěnými materiály, už byly zase přilepené u karet.

Zcela neautonomním kopáním do zadků jsme nakonec projekt dotáhli do konce i s reflexí. Nicméně pro začínající průvodce tím vznikla nová a zajímavá výzva, s níž se musela poprat již nejedna Scioškola. Nezasahovat a nechat žáky zažít důsledky toho, když nedotahují věci do konce? Anebo být kromě koordinátora a rádce i dotahovačem, který spouští alarm ve chvíli, kdy někde tlačí bota, ale žáci to necítí? To zjistíme třeba v další galaktice.