A je to tady! Setkání inspirativních škol má konečně pevné kontury, takže můžeme vypustit informaci o tom kde, kdy a jak. Dojděte a zúčastněte se zajímavých diskusí a workshopů!
čtvrtek 23. ledna 2020
úterý 7. ledna 2020
Z deníčku začínajícího průvodce: Grunwald aneb dějepis po dvaceti letech
Podívejte se pozorně na dva obrázky na konci článku. První
z nich je fotografickým zachycením frontálního drilování
na jedné ostravské střední škole, druhý ilustruje snahu žáka
opsat si zápis z tabule, aby pak nabiflovaná data vychrlil při
zkoušení. Texty se malinko liší, ale koneckonců můžeme říct,
že je to prašť jak uhoď. A nyní ten šokující detail: Zatímco
zápis v sešitě pochází z roku 1998, tabuli vyfotila
moje kolegyně v roce 2018! Pojďme se tedy podívat, jak jsme
se při výuce Polsko-litevského státu za dvacet let posunuli.
Ačkoli jsem si původně při letmém srovnání obou textů myslel,
že jde o dvě totožné věci, při bližším zkoumání vyšlo
najevo, že učitelky zjevně nejely podle stejné učebnice. Můžeme
zajásat; znamená to, že už nepoužíváme Hrocha z devadesátek?
Kdepak, střední škola a základka mají prostě jiné knížky.
Pojďme dál. Všimněme si, že zatímco budoucího průvodce
v devadesátkách šikanovali množstvím letopočtů, které
jsme samozřejmě museli znát u tabule, ostravským středoškolákům
stačí jen století, nepočítáme-li Grunwald, Zlatou hordu a
Kulikovo pole. A teď si povšimněte, jaký je ten Grunwald oříšek
i pro pedagogy. Ostravská učitelka ho napsala s přehláskovaným
u (no jasně, zelený les, asi to v té učebnici měli blbě),
zatímco před dvaceti lety to byla Bitva u Grunwaldů (něco jako
hospodská rvačka v Praze U Fleků). Alespoň že se po dvaceti
letech shodneme na tom, že „Grunwald = polsko-litevský stát x
Řád německých rytířů – porážka řádu“ (to aby si člověk
vytáh´ kalkulačku). A víte, co je zajímavé? Já sice loni učil
dějepis 20. století, ale o nějakém Grunwaldu jsem od poslední
písemky na gymplu, kdy jsem se to nabifloval, neslyšel. Chápejte,
vůbec mi v paměti neuvízlo ani to slovo!
No a nakonec tam plácneme nějaké to jméno, ať to není tak
abstraktní. Zatímco na střední škole po dvaceti letech šoupneme
k Dmitriji Donskému alespoň stručnou větu, základka se
omezí na nezbytný letopočet s ještě stručnější
charakteristikou: kníže. Holt, učení není zábava, že.
A takto – jak by řekl Kartous – ženeme děti na parním stroji
do virtuální reality. Alespoň ale máme plný kotel uhlí.
S Grunwaldem se ve světě nanotechnologií prostě neztratíte!
***
A příště si, milé děti, ukážeme, jak jsem si do sešitu
v nudných hodinách literární výchovy v rámci duševní
hygieny výtvarně zobrazil Nezvalovy Milence z kiosku, Bohumila
Hrabala padajícího z okna či vizi Škvoreckého exilu
v Kanadě, kde se samozřejmě nedá dělat nic jiného, než
hrát za NHL…
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Z deníčku pokročilého průvodce: Proč se nám to podělalo?
Jestli existuje nějaký předmět, který obcházím velkým obloukem, pak je to fyzika. Tuny vzorečků a konstant bez přesahu do reálného života ve...
-
Jestli existuje nějaký předmět, který obcházím velkým obloukem, pak je to fyzika. Tuny vzorečků a konstant bez přesahu do reálného života ve...
-
Při pohledu na současné školství lidé obvykle nejásají. Mzdy jsou podle studie na serveru statista.com na chvostu průměru zemí EU, obor s...
-
Teorie je jedna věc, ale sladké plody vašeho pedagogického snažení jsou pak doslova multiplikátorem šťastného pocitu z dobrého průvodcován...