Setkání inspirativních škol

A je to tady! Setkání inspirativních škol má konečně pevné kontury, takže můžeme vypustit informaci o tom kde, kdy a jak. Dojděte a zúčastněte se zajímavých diskusí a workshopů!

Z deníčku začínajícího průvodce: Grunwald aneb dějepis po dvaceti letech

Podívejte se pozorně na dva obrázky na konci článku. První z nich je fotografickým zachycením frontálního drilování na jedné ostravské střední škole, druhý ilustruje snahu žáka opsat si zápis z tabule, aby pak nabiflovaná data vychrlil při zkoušení. Texty se malinko liší, ale koneckonců můžeme říct, že je to prašť jak uhoď. A nyní ten šokující detail: Zatímco zápis v sešitě pochází z roku 1998, tabuli vyfotila moje kolegyně v roce 2018! Pojďme se tedy podívat, jak jsme se při výuce Polsko-litevského státu za dvacet let posunuli.

Ačkoli jsem si původně při letmém srovnání obou textů myslel, že jde o dvě totožné věci, při bližším zkoumání vyšlo najevo, že učitelky zjevně nejely podle stejné učebnice. Můžeme zajásat; znamená to, že už nepoužíváme Hrocha z devadesátek? Kdepak, střední škola a základka mají prostě jiné knížky.

Pojďme dál. Všimněme si, že zatímco budoucího průvodce v devadesátkách šikanovali množstvím letopočtů, které jsme samozřejmě museli znát u tabule, ostravským středoškolákům stačí jen století, nepočítáme-li Grunwald, Zlatou hordu a Kulikovo pole. A teď si povšimněte, jaký je ten Grunwald oříšek i pro pedagogy. Ostravská učitelka ho napsala s přehláskovaným u (no jasně, zelený les, asi to v té učebnici měli blbě), zatímco před dvaceti lety to byla Bitva u Grunwaldů (něco jako hospodská rvačka v Praze U Fleků). Alespoň že se po dvaceti letech shodneme na tom, že „Grunwald = polsko-litevský stát x Řád německých rytířů – porážka řádu“ (to aby si člověk vytáh´ kalkulačku). A víte, co je zajímavé? Já sice loni učil dějepis 20. století, ale o nějakém Grunwaldu jsem od poslední písemky na gymplu, kdy jsem se to nabifloval, neslyšel. Chápejte, vůbec mi v paměti neuvízlo ani to slovo!

No a nakonec tam plácneme nějaké to jméno, ať to není tak abstraktní. Zatímco na střední škole po dvaceti letech šoupneme k Dmitriji Donskému alespoň stručnou větu, základka se omezí na nezbytný letopočet s ještě stručnější charakteristikou: kníže. Holt, učení není zábava, že.

A takto – jak by řekl Kartous – ženeme děti na parním stroji do virtuální reality. Alespoň ale máme plný kotel uhlí. S Grunwaldem se ve světě nanotechnologií prostě neztratíte!

***

A příště si, milé děti, ukážeme, jak jsem si do sešitu v nudných hodinách literární výchovy v rámci duševní hygieny výtvarně zobrazil Nezvalovy Milence z kiosku, Bohumila Hrabala padajícího z okna či vizi Škvoreckého exilu v Kanadě, kde se samozřejmě nedá dělat nic jiného, než hrát za NHL…