Z deníčku pokročilého průvodce: Proč se nám to podělalo?

Jestli existuje nějaký předmět, který obcházím velkým obloukem, pak je to fyzika. Tuny vzorečků a konstant bez přesahu do reálného života ve mně zanechaly pachuť čehosi nudného a veskrze nepraktického. Doma s dětmi sice občas zalistujeme knihou jednoduchých fyzikálních pokusů, abychom si vyzkoušeli pár experimentů v praxi, nicméně téměř pokaždé pokus – byť sebeprimitivnější – z neznámých důvodů selže. Děti od té doby vyplňují společný volný čas spíše deskovkou.

Nejinak tomu bylo v galaktice fyzikálních pokusů. Teorie diametrálně odlišná od praktického ověření. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když byly děti z opakovaných selhání nadšené. Třeba taková výroba elektřiny z citronů. Vzal jsem, přesně podle návodu, citron, do jedné strany dal cínový hřebík, do druhé měděnou minci – a zapojil do tohoto obvodu žárovku. Nic. Po chvíli bádání jsme zjistili, že desetikoruny už se vůbec nevyrábí z mědi, citron generuje méně než volt a na rozsvícení jedné žárovky bychom těch citronů potřebovali více než 200. A co teprve výroba statické elektřiny pomocí svetru a plastového hřebenu? Jak je možné, že pokus, který nemůže nevyjít, selhává a elektroskop nelze sestrojit? Vlhkost vzduchu? Nedostatečné tření? Nevhodný materiál hřebenu a svetru?

A tak jsme bádali stejně, jako kdysi bádali osvícenští vědci – metodou pokusu a omylu. Pokud něco nefungovalo jak mělo, zjistili jsme, proč to nefungovalo. Téměř vždy to mělo fyzikální vysvětlení. Ano, i fyzika může být zábavná!