úterý 11. února 2020

Z deníčku začínajícího průvodce: Pozor na magic!

Galaktika Journey to the world of the board games ve mně zasela dobrý pocit z plné aplikace autonomního modelu výuky. Žáci se rozdělili na skupinky a každá skupinka bez nějakých výrazných pokynů začala pracovat na své vlastní deskové hře. Já se průběžně zapojoval do činnosti každé z nich, někde jsem pomohl uložit soubor ve správném formátu, támhle jsem zase vytiskl kartičky či nastříhal obrázky. Jenže idyla netrvala věčně.
Ty hry bychom měli průběžně testovat, co říkáte? Ať můžeme odladit chyby a nedostatky, zjistit, jak jsou hratelné a tak,“ navrhoval jsem v rámci reflexe jedné z hodin.
To bychom měli,“ souhlasily děti a ihned se pustily do ScioDixitu bez figurek a ScioLine s chybějícími kartičkami. Největším trhákem se ovšem stala hra Magic The Gathering. Žáci této populární karetní hře propadli celou svou duší a z Ostrého se během ledna stala herna plná swampů, vampirů, elfů, goblinů, wizardů, giantů, merfolků, knightů, dragonů či zombies. Původní radost z nové vášně (sám jsem magicu propadl až v roce 2011 na vysoké, o to však intenzivněji) brzy začala kalit pachuť z odbyté práce.
Ehm, ještě testujete?“ ptal jsem se nejdřív opatrně, hledě na koberec posetý kartami.
Jojo, testujeme,“ hypnoticky kývali Ostřáci, zatímco ničili kouzla counterspellem.
S blížícím se koncem projektu jsem začal být nervóznější.
Tak podívejte. Dva balíky ještě nejsou kompletní. U dvou her chybí krabička, válí se to tu jen tak po stole. Co ten Dixit? To budete hrát bez figurek, s kusy papíru? To chcete takto prezentovat rodičům?,“ vracel jsem se ke školometskému peskování a předložil jim to do list.
Jo, jdeme na to,“ vzaly děti nůžky do rukou, ale myšlenkově byly stále v říši Eldrainského trůnu a rytířské legie Borosu. Jen co jsem se vrátil z hudebny s vytištěnými materiály, už byly zase přilepené u karet.
Zcela neautonomním kopáním do zadků jsme nakonec projekt dotáhli do konce i s reflexí. Nicméně pro začínající průvodce tím vznikla nová a zajímavá výzva, s níž se musela poprat již nejedna Scioškola. Nezasahovat a nechat žáky zažít důsledky toho, když nedotahují věci do konce? Anebo být kromě koordinátora a rádce i dotahovačem, který spouští alarm ve chvíli, kdy někde tlačí bota, ale žáci to necítí? To zjistíme třeba v další galaktice.

pondělí 3. února 2020

Z deníčku začínajícího průvodce: O tykání a dětech


Vzájemně si ve škole tykat s rodiči i dětmi považuji za tu nejpřirozenější věc, kterou by demokratická škola měla mít. V rámci komunitního projektu to dokáže prolomit ledy a podtrhnout větší blízkost vztahů, které oproti klasickým školám pěstujeme.
Než jsem však dosáhl tohoto ideálního stavu, měl jsem možnost si v oblasti tykání a vykání projít řadu fungujících i slepých uliček. V době, kdy jsem nastupoval jako čerstvý učitel na střední školu, jsem pociťoval mezi mnou a žáky generační spřízněnost, a jakmile se moje třída dostala do maturitního ročníku, v pololetí jsem v rámci intenzivnějšího předmaturitního družení navrhl tykání. Třída se rozdělila na tři skupiny. Ti liberálnější to uvítali s nadšením, a aby naše nové pravidlo náležitě demonstrovali před těmi méně šťastnými z nižších ročníků, záměrně mě na chodbách zdravili několikrát denně. Ti konzervativní prohlásili, že tykat učitelům je neslušné a nabídku odmítli. A pak byla většina těch, kteří byli novým pravidlem zaskočeni, ale často na něj zapomínali. Takže nejdřív vykali, pak si vzpomněli, že mají vlastně tykat, nicméně z důvodu vyhnutí se trapným situacím nakonec přešli zpět na jistější vykání. Od té doby jsem to už nezkoušel, nehledě na to, že na mnohých dalších školách něco takového zakazoval přímo ředitel školy.
Co se týče tykání s rodiči, všiml jsem si, že na klasických školách se tomu brání spíše učitelé. I když si s nějakým rodičem opravdu padnou do noty, mají obavu, že tykání by mohlo být Pandořinou skříňkou, po níž by přišlo přemlouvání k vylepšení známky na vysvědčení a telefonáty v devět večer.
Inu, někdy si říkám, kolik potenciálních problémů jde na Scioškole zcela mimo nás…

Z deníčku pokročilého průvodce: Proč se nám to podělalo?

Jestli existuje nějaký předmět, který obcházím velkým obloukem, pak je to fyzika. Tuny vzorečků a konstant bez přesahu do reálného života ve...