Z deníčku pokročilého průvodce: Když se projekt povede

Projektová výuka bývá na Scioškole vždy jeden velký otazník (ostatně, co není…). 

V případě projektů ovšem sázíme na kreativitu dětí a poloautonomní charakter hodin motivuje děti pracovat zcela po svém. Někdy toho děti využijí, jindy se spíše drží při zemi a vyžadují jasné instrukce.

Když jsem zadával do nabídky témat Ukrajinu a Bělorusko, předpokládal jsem, že si jej vyberou spíše ti starší a budeme pracovat diskusní formou v rámci dějepisných a občankářských výstupů RVP. Věková paleta však byla velmi široká, takže jsem zvolil poměrně osvědčenou metodu: vypsal jsem seznam dílčích témat, z nichž si lze vybírat. Kdo chce téma vlastní, může jej navrhnout. Metoda zpracování byla zcela volná. S radostí jsem pak mohl sledovat, že těch, kteří během práce prokrastinují a spíše hledají příležitost k brouzdání na internetu, stále klesá. Naopak prezentační dovednosti dětí jdou výrazně nahoru.

Poslední čtvrtek v měsíci jsme měli den prezentací. A o zajímavé informace nebyla nouze. Inu, posuďte sami. Jedna z žaček natočila videoreport z přípravy tradičních běloruských bramboráků. Jiné z dětí popisovalo přípravu boršče, a to poutavou přednáškou s vytištěnými fotografiemi. Viděli jsme prezentaci o ukrajinských a běloruských památkách UNESCO, jako zpětná vazba posloužil kvíz v aplikaci Kahoot. Kluk libující si v historii zpracoval téma Oranžové revoluce v roce 2004. O své emigraci z Běloruska do Česka v roce 1998 nám přes google meet popovídal básník Max Ščur. Pomocí seriálu Černobyl jsme si objasnili, co se stalo u Pripjati v roce 1986.

Téma, které by možná na klasické škole intuitivně pojali frontálním výkladem, jsme zpracovali tak, že jsme pomocí pestrých metod vtáhli do diskuse děti různých ročníků. A takové hodiny jsou velkou motivací do dalších projektů. Proč by tohle nešlo v hodinách občanky či dějepisu na běžných školách?