Z deníčku začínajícího průvodce: Osudové setkání

Vřava punkového koncertu. Zpocená těla do sebe vzájemně narážejí ve zběsilém tanci zvaném pogo. Elektrické kytary řvou do zesilovačů, baskytara dunivě vibruje ušními bubínky. Bicí jedou svůj šestnáctinkový rytmus a zpěvák chrlí angažované texty do zaplivaného mikrofonu. Lidé skáčou na pódium, zpívají do mikrofonu a následně vrhají šipku do vlnícího se davu, který je nese chvíli nad hlavami.

Jeden z punkerů chvíli pozoruje druhého punkera.

„Ehm… pardon… myslím, že tě znám. Honza, že?“

„Jo! Jak to víš?“

„Učitel, že?“

„Ano!“

„Myslím, že jsi převzal moje loňské děti jako třídní…“

„Šimeček? Scioškola!“

„Jo!“¨

„Yeeees, čaaau!“

No. Ale vy si určitě říkáte, proč něco takového píšu.

Jen vás chci ujistit, že vaše děti jsou ve správných rukou! Muhehe!

Z deníčku začínajícího průvodce: Autorita bude bita

„A co já s tím?“ podivila se Darča, když jsem se jí zeptal, zda není pět tisíc za autobus na exkurzi hodně. A měla pravdu. Jsme vychováni přenášet odpovědnost na vedení a na řadě pracovišť to jistě takto funguje. Ale proč by to tak mělo být? Rozpočet na exkurze je průvodcům známý a právě průvodci jsou těmi, kdo si musí jednotlivé exkurze rozplánovat, spočítat a případně někde ubrat, aby se jinde mohlo přidat. Pokud by si veškeré finanční záležitosti bralo na svá bedra vedení, skutečná zodpovědnost za mimoškolní akce by se na průvodce nikdy zcela nepřenesla.

A podobně to funguje ve vztahu průvodce-žák. Na začátku roku jsem měl nápad uspořádat na půdě frýdeckomístecké Scioškoly konferenci svobodných škol. Pozvat hosty z řad žáků, klidně i ze zahraničí, každý by si připravil seminář na zajímavé téma. Navrhl jsem to na shromáždění (ostatně všechny zápisy jsou na sdíleném disku, mrkněte!) a velmi rychle se zformoval patnáctičlenný realizační tým.

„No tak si udělejte schůzku a rozdělte si práci. Bude třeba vybrat datum, udělat kalkulaci, oslovit školy, zajistit občerstvení nebo třeba sestavit harmonogram programu,“ předal jsem věc do rukou lidu. Chvíli se ještě o nápadu diskutovalo, ale pak na téma začal postupně sedat prach. Jak jinak. Čeká se, až začnu rozdělovat úkoly.

Jistě, i takto můžeme konferenci udělat. Ale ten pocit, že si jako žák stanovím takto ambiciózní cíl a ono se to nakonec povede, je k nezaplacení. A tento pocit chci žákům dopřát, takže se pokusím do procesu zasahovat co nejméně.

Nezasvěcený pozorovatel, uvyklý na příkazy a pokyny, by možná tuto polemiku považoval za banální. Není to sakra fuk? Není. Uvědomme si, že dnešní hyperinformační, nejistá a chaotická doba úplně nejmíň ze všeho potřebuje lidi žijící podle hesla „já nic, já jen dělal svou práci“. V době globálního propojení a facebookových algoritmů se nám totiž autoritářská výchova může šeredně vymstít.

Z deníčku začínajícího průvodce: Tarantule bývají elitářské

Když jsem přednášel dějiny filozofie na Sokratu, říkal jsem si, že moje seberealizace spočívá ve vysokém školství. Ale působení na umělecké průmyslovce mě zároveň naplňovalo, středoškoláci byli inspirativní, učil jsem se od nich pochopit myšlení generace devadesátkových dětí.

No dobře, střední škola je ok. Ale základka, to ne! Opravování diktátů, utírání zadků, poznámky za to, že se Pepík popral s Aničkou, vršil jsem na sebe domněnky a stereotypy. Ale pak se kormidlo osudu otočilo a já zjistil, že když si pohlídáte dobré třídní klima a zajímavou metodiku, základka může být super. No dobře, základka ok. Ale jen druhý stupeň! Žádná plačící a kňourající drobotinka – to není nic pro mě. Ale život si nenaplánujete.

Teď průvodcuju v Travném, mám kolem sebe skvělé lidi a je to super! Není nad pohled na spokojené a šťastné děti. Však posuďte sami, vydrželi byste se nesmát?

„Ne! Nepůjčím ti gumu, protože lžeš,“ pedantsky mluví Karolína Elišce do duše.

„A kdy jsem lhala jako?“ dotčeně se ohrazuje Eliška.

„Říkalas, že máš doma anakondu!“

„No ale mohla jsem mít!“ (Parlamentní listy jak vyšité:))

„… a že máš doma tarantuli, co ti uklízí pokoj. A když si lehnu na D1 pod auto, stane se mojí kamarádkou!“

„Nene! Stačí si lehnout pod auto na ulici před naším barákem!“

Bude-li stávající trend pokračovat, možná se potkáme na předporodních kurzech!