pátek 4. října 2019

Z deníčku začínajícího průvodce: Tarantule bývají elitářské

Když jsem přednášel dějiny filozofie na Sokratu, říkal jsem si, že moje seberealizace spočívá ve vysokém školství. Ale působení na umělecké průmyslovce mě zároveň naplňovalo, středoškoláci byli inspirativní, učil jsem se od nich pochopit myšlení generace devadesátkových dětí.

No dobře, střední škola je ok. Ale základka, to ne! Opravování diktátů, utírání zadků, poznámky za to, že se Pepík popral s Aničkou, vršil jsem na sebe domněnky a stereotypy. Ale pak se kormidlo osudu otočilo a já zjistil, že když si pohlídáte dobré třídní klima a zajímavou metodiku, základka může být super. No dobře, základka ok. Ale jen druhý stupeň! Žádná plačící a kňourající drobotinka – to není nic pro mě. Ale život si nenaplánujete.

Teď průvodcuju v Travném, mám kolem sebe skvělé lidi a je to super! Není nad pohled na spokojené a šťastné děti. Však posuďte sami, vydrželi byste se nesmát?


„Ne! Nepůjčím ti gumu, protože lžeš,“ pedantsky mluví Karolína Elišce do duše.
„A kdy jsem lhala jako?“ dotčeně se ohrazuje Eliška.
„Říkalas, že máš doma anakondu!“
„No ale mohla jsem mít!“ (Parlamentní listy jak vyšité:))

„… a že máš doma tarantuli, co ti uklízí pokoj. A když si lehnu na D1 pod auto, stane se mojí kamarádkou!“
„Nene! Stačí si lehnout pod auto na ulici před naším barákem!“

Bude-li stávající trend pokračovat, možná se potkáme na předporodních kurzech!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Z deníčku začínajícího průvodce: Autorita bude bita

„A co já s tím?“ podivila se Darča, když jsem se jí zeptal, zda není pět tisíc za autobus na exkurzi hodně. A měla pravdu. Jsme vychován...