Z deníčku začínajícího průvodce: Šest tipů na adaptační pobyt

Budete-li někdy figurovat v organizačním týmu adaptačního kurzu Scioškoly, těchto šest tipů vám rozhodně nebude na škodu. Scioškola je totiž oproti klasické základce přece jen trošku jiná a ne všechny dříve zažité postupy mohou fungovat. Na druhou stranu, adapťák na svobodné škole otevírá průvodci dosud netušené obzory. Tak ale popořadě.

Berte rodiče dětí s sebou!

Ano! Máte-li rodiče, kteří mají čas a chuť přiložit ruku k dílu, zapojte je! Není nad to si při škrábání brambor či stříhání úkolů na bojovou hru pokecat o tom, do jaké míry sdílíte s tím či oním rodičem své pedagogické vize. Na třídních schůzkách na to čas ani prostor mít nebudete.

Jestli vás to nebaví, tak tu vůbec nemusíme být!

Tak tuto větu zásadně nevyslovujte. Nezapomínejte, že děti jsou zvyklé na dobrovolnost a ve chvíli, kdy něco podobného vyslovíte, se polovina Smrkáčů a Travňáků odebere uplácat si svou stopadesátou postavičku z plastelíny. Že byla vaše slova myšlena ironicky, je to poslední, co by je napadlo.

U nočních her počítejte se záložním plánem

Myslíte, že už jste poučeni. Vyhlásíte noční hru a počítáte, že se vám do ní přihlásí pět dětí, zbytek zůstane na pokojích a bude mastit Bang nebo Activity. Ale ouha, najednou se vám nasbírá dvacetičlenná skupina a místo kolektivního luštění nočních kvízů máte stometrový pochodový štrúdl, z něhož mají ti na chvostu velký kulový. Čí je to chyba? Vaše, samozřejmě. Máte-li hru určenou pro omezený počet účastníků, vyvěste na nástěnku anotaci a nechte děti, ať si napíšou účast. Je-li dětí hodně, přiberte někoho z rodičů, rozdělte se na dva týmy a zahrajte si hru dvakrát!

Ne, po večerce si opravdu nedáte siestu s knížkou

Zahlédnete-li v doporučeném seznamu věcí do batohu i něco na čtení, nenechte se zmýlit. Platí to pro děti, nikoli pro vás. Třistastránková novinka Aleny Mornštajnové vás bude akorát na cestě tam a zpátky bodat do zad, nepřečtete si z ní ani stránku. Večer totiž - v tom lepším případě - usnete ihned po ulehnutí na palandu.

Děti ocení gastronomický minimalismus

Zcela logicky usuzujete, že když se pěkně po pohlreichovsku rozšoupnete a s rádoby odborným komentářem ukuchtíte pražená klokaní líčka tažená argentinskou slaninou na avokádovém pyré, děti vám uznale složí michelinskou oslavnou ódu. Musíte si ale vzpomenout sami na sebe v jejich věku. Děti jedí to, co znají, takže nejlepší řešení večeře je kečup, špagety a eidam. V opačném případě akorát praštíte rozpočet Scioškoly přes kapsu a budete smutně koukat, jak se vaše gastropýcha odváží v kýblu slepicím.

Borůvkové knedlíky za 7 000 nejsou dobrá investice

Proslulé borůvkové knedlíky na Prašivé zná asi každý. Rozhodnete se udělat dětem radost a objednáte 50 porcí. Na místě však zjistíte, že knedlíky jsou tak obří, že děti do sebe horko těžko nasoukají jeden, a tak nastává dojídačka ze strany průvodců. I přes prosby, ať kuchaři přestanou vařit další kusy, postupně odpadáte a s vyplazeným modrým jazykem vyvalujete svá plné břicho vstříc babímu létu. To, že si zbylých 23 knedlíků berete na večeři, spolehlivě zajistí, že si sladké obědy na následující půlrok dočasně odpustíte.