Moje tříletá Julianka se koupala se svojí BFF Františkou ve
vaně. Po čase, kdy už pomalu stydla voda, jsem jim donesl kartáčky
s tím, že je již čas na vyčištění zubů, pyžamko,
pohádku a uspávání. Ale ouha. Františka si ještě zuby čistit
neumí. Co s tím?
„Juli, naučíš ji to?,“ zeptal jsem se dcery a ta se hned
pustila do improvizovaného zubočistícího workshopu. Pak
následovala zpětná vazba a Františka si na chrupu své kamarádky
vyzkoušela právě nabyté dovednosti. Podobným způsobem si
vzájemně vyčistily zuby asi šestkrát, než jsem jim kartáčky
zabavil.
Jak by osvojení těchto dovedností probíhalo na klasické škole?
„Děvčata, do lavic! Sešity na stůl a pište si!“ hřímá
přísná paní učitelka s drdolem.
Ruce šmátrají v hloubi školní aktovky po penálu.
„Při čištění zubů začínáme u vnější… TICHO TAM! U
vnější dolní čelisti. Máte? Jdeme dál. Používáme drobné,
krouživé pohyby…. Máte? Poté se přesouváme na vnitřní dolní
čelist. JULIANO! Co jsem teď říkala?
„Cosi o zubech?“
„Nedáváš pozor! Máš za pět!
Nepřipomíná vám to naši vlastní školní docházku?
Ale zpět k hlavním hrdinkám dnešního deníčku. Aby náš
příběh skončil jako správná La Fontainova bajka s poučným
happyendem, druhý den se role obrátily. Při řádění na
dvoupatrové posteli vyšlo najevo, že Julianka neumí šplhat po
žebříku. Františka okamžitě začala navigovat a s mírnou
pomocí a povzbuzením byla Julča za chvíli nahoře.
Ať žije vrstevnické vyučování!
Žádné komentáře:
Okomentovat